Červen 2013

This is the end, my only friend

28. června 2013 v 18:11 Trying
Dlouho jsem přemýšlela, jestli má vůbec tenhle blog ještě cenu. Očividně sem už vůbec nechodím, ne ani tak z nedostatku času jako spíš z nechuti starat se o něj.
Když jsem si ho zakládala, byla to spíš taková úschovna pro fotky/obrázky, abych tím neměla zaplácaný celý počítač, ale zároveň to taky byla jediná možnost, kde se vypsat z toho, co mě trápí a "nezatěžovat" s tím lidi okolo. Přece jen, psaní je častokrát mnohem snažší o věcech, na které nepotřebujete nebo nechcete znát odpověď. Prostě to jen dostat pryč. Byla to zároveň možnost jak ze sebe dostat to, co ani nikdo jiný vědět nemohl, minimálně ne ti, co mě znají osobně, příliš jsem se za to styděla a častokrát se vracím k tomu, že pořád stydím. Občas mi přijde, když to tu procházím, že tohle "místo" mi to tu všechno připomíná.
Abych se ale dostala k jádru věci. Když jsem procházel týden po týdnu, měsíc po měsíci toho, co jsem tu psala, přijde mi, že jen co jsem se vzpamatovala z prvního opravdového citu, který jsem kdy vůči někomu pocítila, vrazilo mě to zpátky tam, kde jsem byla. Co je ale smutnější, tentokrát se to týká naprosto jiné osoby. Dvakrát po sobě nešťastná a neuskutečnitelná láska. Sad story, right?
Všechno jako by se proti mě poslední dny spiklo. Zakončila to 27.6. krásná zpráva - Litujeme, neprošel/neprošla jste příjimacím řízením.
Často si říkám k čemu všemu ten optimismus, když se k vám potom začnou věci jen otáčet zády. Ale.. tak to asi chodí, že? Něco špatného se stane, aby mohlo přijít něco lepšího. Něco, co vás zformuje. Budu doufat, budu zase ten naivní optimista, co bude někde v hloubi duše věřit, že všechno bude dobré.
Ale bude?
Nevím, jestli má cenu vracet se na blog. Možná je tohle to poslední, co ode mě tady uvidíte. Nějak poslední dny dumám nad tím, že by možná bylo dobré odtrhnout se od virtuálního světa. Ale.. přece jen. Je to pro mě už příliš důležité.

• Goodbye, my almost lover. You should be happy more than me. You deserve it.